Kdo byl Trenér Plzeň?

Když jsem se tenkrát rozhodl, že budu osobní trenér, rozhodně to nebylo proto, že bych byl dvacet let špekáček, pak jednoho dne zhubl deset kilo a řekl si: "Ty vole, tak teď budu učit ostatní."

Za tím rozhodnutím byly desítky let sportu.

Dneska je mi 35 let a sport byl součástí mýho života prakticky od dětství. Začínal jsem na vodních lyžích, prošel jsem fotbalem, víc než dvacet let jsem hrál fotbal pak futsal a nakonec jsem zakotvil u boxu. Mezitím jsem zažil výhry, prohry, zranění, období, kdy se dařilo, i chvíle, kdy jsem si říkal, že se na to můžu úplně vysrat. Prostě normální sportovní život.

A možná právě proto jsem dneska trochu alergickej na to, co kolem sebe občas vidím.

Ne, fakt nechci říkat, že každej dvacetiletej trenér stojí za hovno. To by nebyla pravda. Jsou mezi nima šikovní kluci i holky, kteří na sobě makají a jednou z nich budou výborní trenéři.

Ale do prdele... když někdo udělá jeden kurz, dostane certifikát a druhej den má pocit, že sežral všechnu moudrost světa, tak je něco špatně.

Papír z tebe trenéra neudělá.

Papír jen říká, že můžeš legálně trénovat.

To, jestli budeš dobrej trenér, ukáže až čas. Ukážou to stovky hodin s klientama, situace, kdy musíš řešit zranění, psychiku lidí, jejich výmluvy, jejich pády a zase návraty. To ti žádnej víkendovej kurz nenaučí.

Já jsem vždycky razil jednu jednoduchou filozofii.

Sport kurva bolí.

Neříkám, že má bolet každý trénink nebo že člověk musí po každé hodině zvracet do koše. To je píčovina a nic tím nedokážeš. Ale pokud chce někdo změnit svoje tělo, kondici nebo život, musí počítat s tím, že to nebude zadarmo.

Dneska mi občas přijde, že se z fitness stala strašná věda. Hodinu se řeší bílkoviny, kreatin, spalovače, správná gramáž rýže, timing sacharidů a já nevím, co ještě.

Ty vole...

Přitom před tebou stojí člověk, kterej se zadýchá cestou do druhýho patra, dvacet let se pořádně nepohnul a má třicet kilo navíc.

Myslíš, že jeho největší problém je, jestli si po tréninku dá třicet gramů proteinu nebo kuřecí prsa s rýží?

Ani hovno.

Jeho největší problém je, že se prostě nehýbe.

A právě proto byla pro mě vždycky na prvním místě dřina.

Kolikrát jsem ve fitness koukal kolem sebe a říkal si, co tam ty vole vlastně dělají. Trenér s klientem půl hodiny leží na zemi, protahují se, povídají si a pak jdou domů. Jasně, mobilita a regenerace mají svoje místo. Neříkám, že jsou k ničemu. Ale když máš před sebou člověka, kterej potřebuje hlavně zhubnout, zesílit a začít fungovat, tak se podle mě musí hlavně hejbat.

Já jsem nikdy nebyl trenér, kterej by si s klientem přišel na hodinu pokecat.

Když už sis zaplatil trénink, tak ses šel potit.

Nešlo mi ale o to člověka bezhlavě zničit. To umí každej cvičenej opičák. Rozdíl je v tom, že musíš vědět, kde je hranice. Kde ještě klienta posuneš a kde už mu spíš ublížíš.

Pro mě byl každej trénink hlavně test hlavy.

Fyzicky toho zvládne většina lidí mnohem víc, než si myslí. Problém je, že jakmile začne tělo trochu bolet, hlava začne křičet: "Vyser se na to."

A přesně v tu chvíli začíná ta opravdová práce trenéra.

Ne klienta dorazit.

Ale přesvědčit ho, že zvládne ještě jeden krok. Ještě jedno opakování. Ještě jednu sérii.

Protože přesně tam se rodí změna.

Kolikrát za mnou někdo přišel, vytáhl fotku nějakýho namakanýho borce nebo fitness modelky a řekl: "Takhle chci vypadat."

Já se vždycky jen usmál.

"Dobře. Ale víš vůbec, co za tím je?"

Roky práce.

Disciplína.

Odříkání.

Dny, kdy se ti nechce ani vylézt z postele, ale stejně jdeš.

To na Instagramu nikdo moc neukazuje.

Každej ukáže výsledek.

Málokdo ukáže tu posranou cestu k němu.

A právě tu cestu jsem se snažil lidem ukázat já.

Někteří přišli jednou a už se nikdy neukázali.

A víš co?

Vůbec mi to nevadilo.

Protože když někdo po prvním tréninku zjistí, že čekal hodinovej pokec a místo toho dostal pořádnej kouř, tak jsme si aspoň hned na začátku ušetřili čas oba.

Já nikdy nesliboval zázraky.

Nikdy jsem nikomu netvrdil, že za měsíc bude vypadat jako z titulky časopisu.

Sliboval jsem jedinou věc.

Že když bude makat stejně poctivě jako já, výsledky prostě přijdou.

A na tom jsem si zakládal od prvního dne, kdy vznikl projekt Trenér Plzeň.